V zemi vycházejícího slunce budete potřebovat na toaletě jen tři věci: budík, slovník a zelené pantofle. Na zdejších toaletách pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace můžeme objevit věci, se kterými se v Evropě příliš často nesetkáváme.
Toaletní mísa
V dnešním Japonsku se používají dva typy toalet. Tradiční místní typ (wašiki) tvoří oválná mísa vzdáleně připomínající dětský kočárek. Je zapuštěná do podlahy a používá se bezkontaktně. S ohledem na pozici v podřepu není tento typ pro osoby se zdravotním postižením vhodný, a proto se s ním na bezbariérových toaletách vlastně nesetkáte. Od poloviny minulého století se začal masivně používat druhý typ (jóšiki), což je nám dobře známá konstrukce sedací splachovací toalety. O používání japonských toalet u nás kolují často humorné legendy. Pravdou však je, že první setkání s elektronicky ovládaným ostřikem a osoušením vlastního pozadí se většinou neobejde bez jistých rozpaků. Zvyknete si ale rychle. Časem by vás také už nemělo překvapovat automatické přehrávání hudebního podkresu pokaždé, když vaše tělo v souvislosti s vyměšováním vyloudí nějaký ten méně zvukomalebný tón. Bývá totiž nastaven hlasitý zvuk vodního splachování, což pravidelně přinutí cizince k okamžitému opuštění mísy. Řešení je přitom jednoduché. Stačí s pomocí slovníku na ovladači zvolit do hudebního podkresu třeba ptačí zpěv a je po problému. Nejmodernější zařízení jsou vybavena i pokročilými prvky elektronické regulace. V nich lze nastavovat teplotu vody, sílu ostřiku a polohy trysek. Toalety nabízejí i fyzioterapeutické služby pro posilování svalstva pánevního dna. Jedná se o pulzní a pohybové masáže a turbomasáže. Na ovládacím panelu můžeme nastavit i klyzmatické mytí, což je v podstatě lehký klystýr. Velmi rozšířená je uhlíková deodorizace a UV sterilizace. Popis ovládání funkcí však bývá pouze v japonštině a zkoušet tlačítka náhodnou volbou nelze s čistým svědomím doporučit. Toaletní mísy v Japonsku ovšem nejsou vždy a všude elektronické. Velmi snadno narazíme i na klasické provedení, kdy veškerá hygienická práce zůstane na nás. I na mechanických splachovacích toaletách ale nalezneme jeden zajímavý detail. Umývátko rukou. Je umístěno za toaletou přímo nad splachovací nádržkou. Voda po umytí rukou tak neteče okamžitě do kanalizace, ale je sekundárně použita ke spláchnutí toaletní mísy. Jen výjimečně zatím objevíte nouzovou signalizaci na stěnách a při podlaze. V každé pořádné toaletě však naleznete hned za dveřmi pantofle. Místní společenská etiketa totiž vyžaduje během návštěvy WC používání výhradně zelených gumových přezůvek.
Umyvadla
Na japonských veřejných toaletách s bezbariérovou úpravou se můžeme setkat celkem se třemi druhy umyvadel. Liší se velikostí, umístěním a především svým účelem. První druh je nám důvěrně známý. Jedná se o klasické mělké umyvadlo bez nohy, které umožňuje bezproblémový podjezd. Toto umyvadlo bývá většinou doplněno madly ze dvou či tří stran a zrcadlem naklopeným v pevném úhlu. Za pozornost stojí i ergonomicky jednoduché dávkování tekutého mýdla z pružného kulového zásobníku. Druhé umyvadlo je zajímavější. Svým mohutným bachratým korpusem napovídá, že není primárně určeno pro hygienické výkony osob na invalidním vozíku. Také pomocná madla tu chybějí. Umyvadlo připomíná spíš malou vanu. Odpovídá tomu i způsob napouštění vody bez výtokové armatury. Celkový „vanový“ dojem podtrhuje připojená sprchová hadice s rozetou. Ačkoliv je v podlaze odtoková gula, na celkové sprchování to není. Délka sprchové hadice to nedovoluje. Třetí druh umyvadla je nejzajímavější. Jedná se o malé jednoduché umývátko rukou. Z prostorových důvodů je velmi ploché a svým tvarem nám připomíná spíš pisoárovou mušli. Chytrá myšlenka spočívá v tom, že je umístěno v přímé dosahové vzdálenosti osoby sedící na toaletní míse. Předpokládá se, že při použití toalety dojde ke znečištění rukou a malé umývátko pak nabízí šanci očistit se ještě před oblékáním či přesedáním na vozík. Jak prosté.
Univerzální lůžko
Pro všechny, kteří pocítí touhu po krátké fyzioterapeutické relaxaci ve vodorovné poloze, je na toaletě k dispozici sklopné lůžko. Tato plocha má univerzální použití a poslouží i osobám vykonávajícím rodičovskou péči v případě, že jim z nějakého důvodu nevyhovuje sousední přebalovací pult. Zajímavým praktickým doplňkem bývá i BABY BOX, což je dětská sedačka zavěšená na stěně pro dočasné odložení neposedného mláděte. Na závěr je však nutno upozornit na jedno malé varování. Koho by napadlo dát si na toaletním lůžku „šlofíka“, musí si nařídit budíka. Po třiceti minutách pobytu na toaletě se totiž dveře na chodbu automaticky otevírají.
Ing. Petr Šika, Fakulta zdravotnickych studii ZČU v Plzni
Zdroj: www.vozickar.com
