Troufám si tvrdit, že nejhezčím maďarským městem je Pécs. K tomuto poznání jsem dospěla na nedávném výletě za uměleckými památkami Maďarska. A hned se dozvíte, proč si to myslím.
Pécs má velice příjemné, téměř středomořské klima. V zahradách kvetou mandloně a voní levandule, na prosluněných stráních se daří vinné révě. Zvlášť v uličkách starého města vládne pohoda a dobrá nálada. Děti se cákají ve fontáně, dospělí odpočívají na trávníku v parku. K posezení lákají také četné kavárny a cukrárny s výbornou zmrzlinou. Pécs je městem s obdivuhodnou minulostí.
Nejlépe se o tom přesvědčíte na Szechenyi tér, což je takové zdejší Václavské náměstí. Vedle monumentální Kásimovy mešity stojí sloup Nejsvětější trojice a jezdecká socha vévody Jana Hunyadiho, známého bojovníka proti osmanským vojskům. Doporučuji také návštěvu křesťanské nekropole s hrobkami, které jsou zdobené nástěnnými malbami a podlahovými mozaikami z 2. až 4. století. Pécs byla totiž postavena na troskách římského sídla zvaného Sopianae. Právě starověké památky jí zajistily zápis na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Toto město na mě ale zapůsobilo nejen z uvedených důvodů. Přesvědčila jsem se, že je velice vstřícné k lidem na vozíku. Uvedu alespoň dva příklady. Hned po vstupu do zmíněné nekropole si všimnete bezbariérového WC a výtahu pro hendikepované návštěvníky. Ti se bez potíží dostanou do úchvatného labyrintu skrytého pod povrchem. Mohou se projíždět po spletité síti kovových lávek, které nekropolí vedou, a obdivovat vzácné památky. Ale nemusejí se bát, že zabloudí, směrovky jsou všude.
Další příklad: V Pécsi se narodil malíř Viktor Vasarely, zakladatel tzv. op–artu. I vozíčkáři si mohou prohlédnout jeho díla, tvořená převážně černobílými pruhy, které dávají předmětům novou optickou podobu. Vasarelyho muzeum je sice v barokním domě s mnoha schody, ale venku najdete bezbariérový výtah, přistavěný zcela nenápadně k zadnímu boku budovy.
A nemusím zůstávat jen v Pécsci. Nedaleko tohoto města stojí středověký hrad Siklós, jeden z nejstarších v Maďarsku. Zájemci o historii se ale nemusejí trmácet do prudkého kopce. Před hradem sjedou do přízemní budovy s bezbariérovým přístupem a odtud se po širokém nájezdu vydají na hrad, kde opět nechybí potřebný výtah.
A když turista netouží jen po historii? Pak doporučuji návštěvu manufaktury v Herendu, rovněž nedaleko města Pécs. Byla založena v roce 1826 a od té doby tu zhotovují světoznámé šálky, talíře a jiné výrobky s květinovými motivy. Jejich ukázky si můžete prohlédnout v muzeu, kam se pohodlně dostanete i na vozíku. Nevíte ovšem, na co se podívat dříve. A pak vám nabídnou exkurzi přímo v manufaktuře, takže na vlastní oči uvidíte, jak vzniká třeba kávový hrníček zdobený květinami a pozlaceným okrajem.Z podobného můžete popíjet presso v kavárně, která je součástí manufaktury.
Na zpáteční cestě můžete osvěžit znavené údy v termálních lázních Harkány, což jsou lázně se sirnými prameny. Koupání v nich lékaři doporučují i lidem s pohybovými potížemi. Škoda jen, že návštěva tak příjemných míst ubíhá až příliš rychle, což ovšem neplatí jen o Maďarsku.
Věra Rudolfová
Zdroj: Bulletin Společnosti C-M-T, www.c-m-t.cz
