Praděd je nejvyšší místo v Česku, kam se vozíčkář dostane „po svých“. Má neopakovatelnou atmosféru a za dobrého počasí je z vysílače krásný výhled.
Do očí pálí ostré slunce a dole se přitom válí tlustá bílá peřina, ze které vykukují jen špičky okolních hor. Údolí Jeseníků zakryla nemilosrdná inverze a vybízí k návštěvě Pradědu, 1491 metrů vysoké hory, která je nejvyšší na Moravě. Až sem nahoru na Ovčárnu se turisté mohou dostat autobusem, který v hodinových intervalech vyjíždí z parkoviště Hvězda, nebo autem po zaplacení povolenky.
Praděd je jedno z míst, kde se nejdéle v Česku drží sníh, průměrná roční teplota nepřevyšuje 1 °C. I proto si lidé v okolí Bruntálu dávají na své vozy samolepky Bruntál – drsný kraj, drsní lidé. Hlavním důvodem však byla epizoda ze seriálu televize Nova Comeback, kde jedna z hlavních postav řešila, zda jet z Prahy koncertovat do tohoto odlehlého kraje.
Drsný kraj to je, a tak i dubnu může být na vrcholových partiích sníh. Cesta na Praděd ovšem bude upravená.
Z Ovčárny, kde zastavuje autobus, vede až na vrchol Pradědu asfaltová silnice. Nutno dodat, že tenhle čtyřkilometrový výšlap až k televiznímu vysílači s rozhlednou, jehož horní plošina je nejvyšším (byť umělým) bodem v České republice, dá zabrat i zdravému člověku, natož vozíčkáři. Jde o čtyřkilometrový výšlap do kopce. Ale odměnou jsou krásné výhledy. Na vrcholky svažující se k Červenohorskému sedlu nebo na uříznutý kopec – přečerpávací elektrárnu Dlouhé stráně.
Vše ostatní dnes leží pod mraky, když stoupáme kolem budovy horské služby a několika hotelů nahoru. V dálce jsou vidět Petrovy kameny, další z vrcholů – sedm metrů vysoká skaliska, která jsou přírodní rezervací. Roste tu řada vzácných lišejníků, mechů, dva jesenické endemické druhy: zvonek jesenický a lipnice jesenická.
Asi v půli cesty se od naší silnice odpojuje turistická stezka vedoucí po hřebenu Hrubého Jeseníku na Švýcárnu a dále na Červenohorské sedlo.
Pak se musí ještě kousek popojít až na místo původně kamenné rozhledny dostavěné v roce 1912. Dnes tu stojí mohutná věž vysílače. Rozporuplná dominanta, kterou je vidět zdaleka. Začali ji stavět v roce 1968, dokončili ji roku 1983 a otevřeli zde i restauraci. Věž je vysoká 162 metrů.
Restaurace, a hlavně rozhledna ve výšce osmdesáti metrů zde fungují celoročně. Stačí nasednout do výtahu (je dostatečně velký, vejdou se tam dva vozíčky), který během malé chvíle staví kdesi v oblacích – v nadmořské výšce 1563 metrů. Nad místy, kde byla v roce 1955 vyhlášena národní přírodní rezervace.
Vydejte se sem za dobrého počasí, protože zdejší vyhlídka opravdu stojí za to. Koukám na okna, na nichž jsou nakreslené a pojmenované vrcholky, které vidím kdesi v dálce. Dnes je možné dohlédnout až do Tater. Daleko na východě vykukuje jedna osamělá špice. Možná je to Lomnický nebo Gerlachovský štít a v té bílé nádheře vypadá magicky.
Dnes je vidět i Sněžka na západě a zřejmě i Lysá hora s Radhoštěm. Tím ale návštěva pradědského vysílače nekončí. Dole je restaurace, kde docela slušně vaří – ochutnat tu můžete zvěřinu nebo třeba lívance s borůvkami. Pak už se vydáte na Ovčárnu, odkud se každou celou hodinu vrací autobusy dolů – do mlhy.
Praktické informace: Auto je možné nechat na parkovišti Hvězda. V každou celou hodinu jezdí na Ovčárnu pod Pradědem autobus. Dolů se pak vrací v půl. Vyjet nahoru v určených intervalech je ovšem možné i autem. Počet vozů je však omezený a je nutné si koupit povolenku. V zimě stojí 400 Kč, v létě 200 Kč. Držitelé průkazky ZTP a ZTP/P mají slevu.
Petr Buček
Zdroj: www.muzes.cz
Foto: Karel Beneš